2. kapitola: Ponížená

15. března 2015 v 1:11 | Arcana |  Elisabeth
2
Celý týden probíhal v poměrném klidu. Ve škole si mě už tolik nevšímali a neozývalo se neustále šuškání za mými zády. Do popředí se pomalu dostávaly kauzy, kdo, kde a s kým. Takže jsem díky své nudnosti klesla na žebříčku zájmu.
Dokonce se mi podařilo i posekat trávu a pohrabat listí na zahrádce. Vevnitř jsem se cítila pořád prázdná a mrtvá. Někdy mě napadá, co by se stalo, kdybych prostě nebyla a zemřela se svými rodiči. Nikdo by si toho nevšiml a bylo by jen o jeden nekrolog více.
Je pátek a spěchám ze školy domů. Mám šichtu v klubu a musím se dát trochu dohromady. Uvařila jsem si narychlo špagety s kečupem a sýrem. Jaký gurmánský zážitek. Babičku by z toho trefil šlak, kdyby věděla, jak se stravuju. Vždycky si zakládala na poctivé domácí stravě. Po pozdním obědě jsem si dala rychlou sprchu a rozčesala trochu vlasy, které jsem ještě vlhké stáhla do copu. Dívám se na tu cizí tvář v zrcadle a uvažuji, jestli mi je opravdu osmnáct. Najednou se zarazím a zaostřím do pramenu vlasů. Našla jsem si šedivý vlas. Paráda, je ze mě stará-mladá. Někde jsem kdysi slyšela, že černovlásky šediví rychleji, ale až takhle? Obleču si černé firemní tílko s vyšitou siluetou pantera a k němu jeansy. Nanesu si rychle make-up a cvičně nahodím úsměv. Maska je hotová.
Do práce dorazím poměrně brzy. V klubu za barem je pouze Harry, můj šéf, který byl jediný ochotný mě vzít po mém návratu do práce, i když musel znát mou minulost. Minimálně z doslechu. A rozhodně se tvářil, že je mu to úplně jedno. Mírně na mě kývnul hlavou, "Ahoj Beth. Dneska jsi tu nějak brzo." "Ahoj Harry, alespoň si můžu všechno vklidu připravit než ten blázinec začne." Pracuju u Panthera zhruba měsíc a půl a za tu dobu jsem se se svým alter ego docela zžila. Usměvavá a uvolněná, Beth. Jsme největší klub ve městě, vlastně taky jediný a tak je tady hlavně o víkendech pořád plno a otevřeno až do brzkého rána.
Chvíli po tom, co jsem přeleštila na baru všechny skleničky, přišly do práce dvě servírky za družného hovoru. Alika, dlouhonohá gazela tmavé pleťi s kudrnatými vlasy, které jí neposlušně poskakují na všechny strany při sebemenším pohybu a Miley, hrudníkem obdařená blondýnka, která když zamrká řasami, padne jí většina mužů k nohám.
Podnik se pomalu začal plnit prvními nedočkavci, ale ten největší nápor začne až za pár hodin, hluboko v noci. Chystala jsem holkám jejich objednávky a Harry si odešel dělat nějaké důležité papíry do kanceláře. Hudba zatím hrála jen tak, aby se lidé mohli u stolů v klidu bavit a nemuseli se překřikovat. K baru připlula Alika. "Beth, myslíš, že to tu na chvíli zvládneš? Zaběhnu si zakouřit" "Samozřejmě, skoro nikdo tady není a nevypadá to, že by se to v dalších 15 minutách mělo změnit. " Alika šťouchla ramenem do Miley a obě zmizely v chodbě vedoucí k zadnímu vchodu. Uklízela jsem do myčky použité sklenice, když jsem si všimla, že po schodech sestupuje partička sedmi mužů. Svým drsňáckým zjevem se hodně lišili od běžných návštěvníků klubu, ale už jsem je tady viděla a věděla jsem, že s nimi žádné problémy nebudou. Automaticky zamířili k VIP boxům, které byly umístěny na vyvýšeném patře. Skýtali jisté soukromí v otevřeném prostoru, ale přitom z nich byl výhled na celý klub. Všichni byli oblečení v černém, jen jejich styl oblečení byl různorodý. Někteří měli na sobě dobře padnoucí saka a někteří motorkářské bundy, jeansy a těžké kožené vojenské boty. Všichni dobře rostlí a vysocí, řekla bych, že i sympatičtí, ale potkat někde v tmavé uličce bych je nechtěla. Divní kamarádi.
Vzala jsem objednávkový bloček a vyrazila k boxu. "Dobrý den, jsem Beth. Co si dneska dáte?" "4 x dvojtou whisky s ledem, 3x pivo a jednu colu. ", odpověděl mi ten, co byl ke mně nejblíže. A nevěnoval mi bližší pozornost. Jeden z nich, co seděl naproti, zvedl hlavu a chvíli si mě s líným úsměvem prohlížel. Dívala jsem se na něj a čekala nějakou oplzlou poznámku. Měl hluboké, tmavé oči a chvíli mě s nimi zkoumal, najednou mu ten samolibý úsměv zatuhl a zdálo se mi, že neznatelně šťouchl do svého vedlesedícího parťáka, který také zvedl hlavu. Fakt divný gang, proběhlo mi hlavou. Zamumlala jsem něco, že hned to bude a zmizela zpět ke svému baru. Chystala jsem jim na tác objednávku a ten divný pocit ze mě pomalu opadal. Podívala jsem se nenápadně směrem k boxům a tmavookáč mě stále pozoroval. Když se naše oči setkaly, otočil se zpět ke svým přátelům a zapojil se do hovoru. Co to jako bylo? Měla jsem čas si je prohlídnout. Tmavooký měl krátké černé číro a na bocích vyholené nějaké ornamenty, další měl dlouhé stříbrné vlasy stažené do copu, další dva měli vlasy na krátkého ježka, jeden z nich měl střapaté hnědé vlasy a vypadalo to, že se zapomněl ráno učesat, ale zřejmě to byl úmysl. Ten co do něj tmavookáč šťouchl, měl černé kratší vlasy a modré oči? Takový divný odstín snad ani neexistuje, ale možná to zkreslují tlumená světla v klubu. Poslední byl uhlazený blonďáček, vypadal jako by si odskočil z modelingové agentury, až na to, že postavu měl jako jeho kamarádi. Možná jsou z nějakého zápasnického klubu, napadlo mě.
Nesla jsem jim pití a všimla si, že už po mě nenápadně pokukovali všichni, ale když jsem přistoupila ke stolu s objednávkou, málem mi ani nepoděkovali. Doufám, že nemám na tričku nějaký flek nebo tak něco. Naštěstí se zrovna ve dveřích objevily holky a já si oddechla, že už se k nim nemusím ani přiblížit.
Klub se pomalu plnil a Harry při návratu z kanceláře zesílil hudbu na téměř nesnesitelnou hlasitost. Ve spáncích mi začalo rytmicky tepat. První nedočkavci vyrazili na parket, vlnit se do rytmu hudby. Za další hodinu byl klub nacpaný k prasknutí, na parketu se tlačilo tělo na tělo a vzduch začal být těžký a nedýchatelný. U baru jsme měli pořád narváno a já jsem se snažila koketně usmívat na všechny strany a prohodit s každým alespoň pár slov. Tyhle nezávazné kontakty jsou základ úspěchu a záruka, že budu mít z čeho zaplatit účty. Výše dýšek stoupá v návaznosti na úsměvu, v mém případě spíše dobře naučené přetvářce.
Hodiny rychle odbíhaly a pořád bylo co dělat. Na mé straně baru se usadil docela sympatický frajírek. Od pohledu bylo vidět, proč tady dneska je. Na sobě měl evidentně všechno značkové, voněl drahým parfémem a samolibě se usmíval. Rozhlížel se po baru a snažil se zaměřit na svůj dnešní objev. "Dobrý den, co si dáte?" Zeptala jsem se ho. Zaměřil ně mě pohled a oči se mu trochu rozšířily zájmem. " Dobrý den, slečno. Dám si skotskou a colu." Pokládám mu objednávku na bar a on se nenápadně při braní skotské dotkl až přiliš dlouho mé ruky. Podíval se na mě a říká: "Máte krásný úsměv. Přitáhl mě sem jako magnet" To určitě. Takových už tu bylo, ale tuhle hru můžou hrát dva, pomyslela jsem si. "Děkuji" a trochu přihlouple jsem se zachichotala. "Co, že jste tu dneska tak sám, pane…?" "Oh, promiňte, jmenuji se David a měl jsem chuť si dát po práci nějakou skleničku. V kolik tady končíte slečno…? Nechcete si dát nějaké pití se mnou?" " Jmenuji se Beth a končím tady zhruba za hodinku" a nenápadně jsem na něj zamávala řasami. "Beth, krásné jméno. Počkám na Tebe. Nechce se mi dnes příliš spěchat domů" Usmála jsem se na něj a šla vyřizovat další objednávky.
Pokaždé, když jsem šla okolo Davida, usmála jsem se na něj nebo alespoň hodila po něm očkem, můj zájem si evidentně užíval a opětoval mi ho. Za půl hodiny přišel ke mně Harry a řekl: " Jestli chceš, obsluž poslední zákazníky, uzavři objednávky a běž domů." " Díky, šéfe." Jo Beth, můžeš si vzít některé naše nasmlouvané taxi před klubem, abys náhodou neusnula za volantem." Neboj, mám tady svoje a za chvíli jsem doma." " Jak myslíš, ale můžeš ho využít kdykoliv, když tady skončíš směnu." " Už jsem Ti řekla, že jsi skvělý šéf?" A zašklebila jsem se na Harryho. "Jdi už, Beth nebo si to rozmyslím"
Skasírovala jsem všechny své zákazníky a David mi dal při placení, až příliš vysoké spropitné. Zanesla jsem dnešní tržbu do trezoru do kanceláře k Harrymu. Vzala jsem si na sebe lehký svetřík a kabelku ze své skřínky a přišla zpět k baru za Davidem. "Co kdybychom se šli trochu projít? Už mě z toho randálu bolí hlava.", řekla jsem mu. David se na mě usmál a vyskočil rovnou ze židle. "Taky už mě to tady přestalo bavit" a objal mě kolem ramen. Odcházeli jsme spolu kolem baru a Harry mě vyprovázel zvednutým obočím. U vchodu jsem kývla na rozloučenou na ochranku a vyšli jsme ven do ulice. Okolo postávalo pár ovíněných skupinek a živě se bavili. Kousek dál ve stínech bylo také pár milenců, kteří potřebovali ukojit své vášně, než se zase vrátí do víru rytmu.
Venku pofukoval větřík, i když byla tma, věděla jsem, že je zataženo a bude brzy pršet. Otřepala jsem se zimou. David si mě k sobě ještě více přivinul. Vešli jsme do jedné z tmavých vedlejších uliček. Zaplivaná, špinavá ulička, do které nejde z hlavní cesty vidět. David se ke mně otočil a přitiskl mě zády ke zdi. Začali jsme se líbat. Nutno přiznat, že jde rovnou na věc, ale mně to vůbec nevadilo, spíše vyhovovalo. Líbali jsme se a on mi začal rukama zajíždět pod svetr a mnout má prsa. Zastrčil mi ruce do podprsenky a prsty mi začal masírovat bradavky, vyhrnul mi svetřík i s tílkem a začal mi je líbat. Netrvalo dlouho a rozepnul mi zip u kalhot. Cítila jsem jak je vzrušený a rukou mu pohladila jeho naditý poklopec. Kalhoty mi sklouzly pod zadek a David si také rozepnul zip. Okamžitě do mě bez zaváhání vnikl. Rytmickými pohyby do mě zajížděl a rukama mi pořád mačkal prsa. Za chvíli bylo po všem. Začali jsme se oblékat a já jsem najednou začala mít pocit, že nás někdo pozoruje. Otočila jsem se směrem ke vchodu do uličky a v nich stál. Obrovský chlap s čírem opřený o roh cihlového domu, osvětlený jen lampami z ulice, do obličeje jsem mu neviděla. V jednu chvíli mě zaplavil obrovský stud a zároveň vztek. David se dooblékal, políbil mě na tvář a řekl: "Díky kotě". Vysmekla jsem se mu a vyběhla jsem ven okolo tmavookáče. Ani jsem se mu ve své zuřivosti a ponížení nepodívala do tváře. Dobíhala jsem k autu na parkovišti vedle klubu a zároveň začala hledat klíče od auta. Rychle jsem otevřela, naskočila do auta, zabouchla dveře a trochu si oddechla. Po otočení klíčkem v autě, auto zarachotilo, ale dalo se do pohybu. Couvala jsem z parkoviště a pohledem překontrolovala zrcátko, jestli mě někdo nesleduje. Ale všude byl klid. Co bylo sakra tohle za úchyla.
Vyjela jsem na cestu směrem domů a v hlavě mi hrozně tepalo. Pane bože, doufám, že nedostanu tu strašnou migrénu ještě po cestě. Cítila jsem se hrozně špatně a špinavě, jako šlapka. Dorazila jsem domů, rychle za sebou zamkla a rovnou šla do sprchy. Drhla jsem se pod proudem horké vody, mě tělo už bylo celé zrůžovělé, ale pořád jsem měla pocit, že ze sebe tu špínu už nemůžu nikdy smýt. Vevnitř jsem se cítila ještě hůře, že mě u tohohle mého "koníčka" někdo přistihl. A ještě ke všemu ten hromotluk. Mou mizernou náladu nezlepšovala ani blížící se migréna. Byo mi hrozně, ale zase po dlouhé době jsem se cítila živá a né jen prázdná, vyhořelá schránka.
Zalezla jsem si do postele, stočila se do klubíčka a poddala se stupňující se pulzující bolesti.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama